Moji milí čtenáři a kamarádi,
vím, že jsem dlouho nic nenapsal a musím to urychleně začít napravovat. Nicméně nyní se s Vámi musím podělit o velmi radostnou zprávu. Byli jsme s paničkou osloveni prestižním časopisem Pes přítel člověka, zda bychom jim poskytli rozhovor. Samozřejmě jsme rádi souhlasili a již v srpnovém čísle, které vyjde v druhé polovině července, se můžete těšit nějen na naše odpovědi, ale také na mé aktuální fotografie.
Váš Ferdík
Milí kamarádi,
konečně jsem se dostal k tomu, abych napsal pár řádek. Zažil jsem teď pár perných týdnů, ale vše nakonec dobře dopadlo, posuďte sami.
Všechno začalo jedno únorové odpoledne, krátce po narození Amálky, když mi Aidička řekla, že Amálka i Vašík mají oba hnědý flíček za ouškem úplně stejný jako má Atillio, který ho zdědil po bratranci tatínka Aidiččiny maminky. Byl jsem dost pobouřen, protože bylo naprosto jasné, že flíček zdědili Vašík a Amálka po mně a já ho mám přece po švagrovi maminčiny sestřenice! Aidičku jsem na to upozornil, ale nedala pokoj a dokonce se nároku na Amálčin flíček rozhodla domoci úřední cestou!
A tak mi jednoho dne přišla kopie dopisu do nebe, v němž se Aidička dovolávala práva na Amálčin a Vašíkův flíček s tím, že flíček mají má štěňata neoprávněně a dokonce si prý nějaký americký dalmatin stěžoval, co že to je za pořádek, když lidská štěňata dědí fleky po cizích dalmatinech. Celé znění dopisu zde:
Milej Dalmíku a všichni psí svatý,
hlásím tímto chybu ve fleku za uchem u lidskejch štěňat od Ferdíka. Obě štěňata mají flek, který mít nemaj, protože je to přece flek, který má Atillio. To snad musíte vidět, né?
Teď si mi stěžovali americký dalmatini, že Ferdík je krajský vítěz a kšeftuje s fleky. Tak kdybyste mu teda laskavě ten titul odebrali, protože s americkejma dalmatinama nejsou špásy!
Přikládám foto fleku a vajadření z usa a čekám na kladné vyřízení.
Aidička
P.S. Přikládám šišku salámu, abyste se mohli na to rozhodování posilnit!
Trochu mne překvapilo, že Aidičce začal flek u Vašíka vadit až teďka, když už ho má Vašík rok a půl, ale nechtěl jsem se do toho plést, a tak jsem si počkal na výsledek. Vyjádření taktéž přikládám:
Milá Aidičko,
ve věci flíčku u lidských štěňat od Ferdíka sdělujeme, že flíček je u obou oprávněný a nic měnit nebudeme. Překvapuje nás, že jsi si flíčku všimla až nyní, když Vašík ho má již od roku 2011.
Zdravíme Tě a zase napiš a hlavně pošli nějaký chutný prezent!
Za Nebe o.p.s. podepsán sv. Alík v.r.
Celá věc se tedy zdá být rozumně vyřešena a flek štěňatům asi zůstane. Pro pořádek ale přikládám i poslední dopis, který celou kauzu dokresluje.
Alíku, ty lumpe!
Byls podvodník už na zemi a podvádíš i v nebi! Jak ses tam dostal?
Koukej vrátit ten salám, když jsi teda takhle rozhodl, stejně Tě určitě protistrana podmázla vepřovým kolenem!
Aidička a americký dalmatini!!
Kvízová otázka zní: Odeberou stěňatům flek?
A nepřipomíná vám to něco? :-))
KRAJSKÁ VÝSTAVA V KLADNĚ
13.8.2011
Ferdík byl oceněn známkou výborný 1, stal se vítězem třídy a krajským vítězem!
Výstavní posudek zde
Foto z výstavy zde
Vzhledem k našim (ne)zkušenostem s výstavním kruhem jsme byli oba moc nervózní, panička se zejména obávala, aby se jí Ferdík nevytrhnul, nezboural výstavní kruh a nevrhnul se na rozhodčího s tím, že se s tím pánem rád pomazlí a olíže mu nožky:-)
Naštěstí i Ferdík byl docela překvapený tolika pejsky, takže neměl energii páchat nějaká alotria. Hned po příjezdu jsme potkali kamarádku leonbergřici Kačenku s paničkou Petrou, které Ferdíka na výstavu pozvaly - Kačenka byla z tolika pejsků tak vykolejená, že si šla raději zalézt do auta a Ferdíka varovala, že takovou výstavu ještě nezažila.
Ferdík se po těchto štěcích hnal do haly s předsevzetím pěkně to tam rozjet, ale když viděl načesané pudly a jorkšíry s mašličkami v takovém počtu, zařadil zpátečku a začal se ptát po Aidičce. Ta byla s páníčky a stěňátky opodál, Ferdíka přivítala vrtěním ocásku a pyšně mu předvedla Atiho, Archieho a Argii, kterým to moc slušelo a bylo vidět, že ve výstavním kruhu něco dokáží. Ferdíka štěňátka nadchla a říkal, že se moc těší na lidské štěně, které prý dostane od Dalmíka pod stromeček. Pak se Ferdík také pobavil s Amouškem a Enýškou, kteří přijeli s jeho první rodinou.
Čas mezi tolika kamarády rychle utíkal a než jsme se nadáli, přiblížila se naše Hodina H - Ferdík se měl ukázat panu rozhodčímu!
Těsně předtím nám Hejtíkovi ukázali, jak Ferdíka v kruhu vodit, aby sebou neškubal a nezlobil, což se ukázalo jako velký přínos pro ferdí prezentaci.
V kruhu byli před námi Ati s Archiem, kteří se předvedli naprosto excelentně, takže jsme měli strach, že laťka bude pro Ferdíka moc vysoko, ale Ferdík se úžasně uklidnil a dokonce povzbudil paničku, že to i s malým štěnětem v bříšku jistě zvládne.
Naběhli jsme tedy do kruhu a předali dokumenty k hodnocení. Pan rozhodčí Němec si Ferdíka prohlédl nejprve z dálky a Ferdík - světe div se! - se sám postavil do výstavního postoje! Pak k němu pan rozhodčí přišel a podíval se mu na zoubky, což se Ferdovi ani trochu nelíbilo, ale protože je v zásadě dobrák, nic nenamítal, jen hodil zlým okem po paničce ("Tohle máš teda u mne!"). Po prohlídce zubů nás pan rozhodčí vyzval, abychom se proběhli dokola. Oběhli jsme dvakrát kruh a pak se zase postavili, tentokrát však Ferdík usoudil, že všeho moc škodí a i té poslušnosti už bylo dost a začal si lehat na zem. Nakonec se ale ještě jednou, byť nepříliš ochotně předvedl, a pak bylo vše u konce, Ferdík mohl opustit kruh. Tam už na něj čekal páníček a ostatní kamarádi a všichni ho za jeho premiéru moc chválili. Aidička dokonce říkala, že leckterý zkušenější pejsek by se od Ferdíka mohl učit!
Odpoledne jsme se ještě zúčastnili soutěže o nejlepšího psa výstavy, ale konkurence byla vysoká, zdálo se nám, že si nás paní rozhodčí ani neprohlédla a rovnou nás poslala pryč. Ale to nám už nemohlo zkazit radost.
Prožili jsme krásný den s kamarády a Ferdík si poprvé zkusil výstavní kruh. Páník coby manažer realizačního týmu fungoval naprosto skvěle a kromě drobnějších excesů (občasné bučení při dvouhodinové promenádě pudlů, pochybnosti nad duševním zdravím některých páníčků, kteří celý den vyčesávali psům drdůlky a culíčky, dotazování se u stánku s klobásami, zda jsou z psího masa ap.) dokázal zajistit celou organizaci od ranního odjezdu přes výborný oběd až po zdárné zakončení celého dne. Také musíme vyzdvihnout jeho povzbuzování a psychickou podporu, kterou Ferdíkovi i paničce celý den poskytoval.
Nesmíme zapomenout na velikou gratulaci Archiemu, který se stal nejlepším štěnětem výstavy, což nás velmi těší!
Velmi dobře dopadli i kamadádi Enýška, Aidička, Kačenka, Atillio a Argia, kterým moc gratulujeme a těšíme se, až se zase při podobné příležitosti potkáme!
ÚVOD
Tyto stránky patří jednomu nádhernému štěněti dalmatina jménem Ferdík. Ferdík se narodil 6.6.2009 a bohužel je od narození hluchý. Avšak to, že mu chybí jeden pro psa dost zásadní smysl, mu bylo bohatě vykompenzováno nejen na kráse, ale zejména na intelektu.
Ferdík už od malička projevoval zájem nejen o přírodní vědy a matematiku, ale i o vědy společenské. Již jako malé štěňátko ho zaujal mrtvý holub, jehož část si dokonce k bližšímu zkoumání přinesl domů.
Také mu již jako několikatýdennímu štěněti nedělaly problémy náročné logické operace. Protože věci do hloubky promýšlí, hned po příchodu do nového domova odmítl jíst chovatelkou doporučené pokrmy. Vycházel ze správné premisy, že panička propadne panice, aby štěňátko neumřelo hlady a nabídne mu něco lepšího. Věděl také, že šunka, kterou panička v hrůze, že štěně umírá žalem, a proto nežere, koupí, se musí někde získávat a její zbytek někam ukládat. Proto hned druhý den poté, co téměř utekl hrobníkovi z lopaty a hladově sežral 20 dkg dětské šunky, paničce utekl a vběhl do supermarketu, kde způsobil menší poprask, protože se jednak nenechalal chytit a jednak ho rozčílilo, že ho tamní idioti odmítli obsloužit. Po návratu domů tedy alespoň udeřil na ledničku, kterou zcela správně podezíral, že mu zadržuje zbytek pochoutky. Když zjistil, že je lednička hluchá k jeho nadávkám a výhružkám, pokusil se o její fyzickou likvidaci, což se mu ale zatím nepodařilo. Nicméně válečný stav trvá a páníčci s hrůzou očekávají den, kdy si Ferdík objedná šunku telefonicky u řezníka, jako to kdysi udělala legendární Kmotra liška.
Jinak se Ferdík živě zajímá o dění kolem sebe. Nejen že si pravidelně smlsne na denním tisku, ale jako mladý intelektuál nepohrdne ani časopisem Respekt a není to tak dlouho, co studoval zákoník práce... a to tak důkladně, že trochu "opotřebil" rohy desek. Také byl přistižen, jak si do pelíšku odnáší páníčkovu "Patologickou fyziologii orgánových systémů II," která mu byla - jakožto literatura pro jeho věkovou skupinu nevhodná - odebrána, což sledoval s opovržením inteligenta, kterému mrská lůza brání ve vzdělání.
Co se týče ferdí socializace v lidské smečce, vzal to pevně do svých tlapek a pro jistotu do pocesu přibral i nás, své lidi. Začal tím, že bychom se měli všichni pěkně seznámit, nejlépe v celé Praze, ale jako neznalý místních zvyků se zatím spokojil jen s naším blokem. A tak postupně navštěvoval všechny sousedy a vyprávěl jim, jak je strašně hladový (na znamení čehož provokativně žral napůl zmrzlá jablka na sousedčině zahradě) a nemilovaný (takže přes kompost přeskočil k dalším sousedům, u nichž se dosyta najedl z misky jejich psa a nastěhoval se k němu do pelechu).
Z uvedených informací je jasné, že Ferdík je v rámci své dalmatinní rodiny zcela výjimečný (hned po Maxlovi, který když chtěl v klidu ukrást z kuchyňské linky vepřové kotlety, vylákal mazaně celou rodinu na balkon) a velmi inteligentní. Zatímco Maxl se k titulu JUDr. a Mgr. musel dopracovávat pilným učením s páníčky, Ferdík se k akademické hodnosti docenta dopracoval ještě ve štěněčím věku.
Na těchto stránkách se budete moci seznámit s Ferdíkovými názory a myšlenkami a budete si moci prohlížet jeho fotografie.
